Co mám v košíku?

Zavřít

Jak vznikal potápěč a manty


Tento obraz mne trochu „potrápil“.

Nejdřív jsem malovala první vrstvu. Experimentuju teď trochu s všelijakými vyškrabávátky, hřebínky a různými typy barev, to je hodně zábavné pohrání si. Jakou druhou vrstvu jsem zvolila tisk, který mi přirostl k srdci už minulý rok. S tím jsem si už musela trochu pohrát, protože zvolit správné tvary rejnoků tak, aby se příliš neopakovaly, byly zábavné a trochu z tisku bylo v případě fantazie poznat, že šlo o nějaké rejnoky a zároveň nerušily přílišnou konkrétností při poslední vrstvě, to je dost kritérií výběr. Zde mi nejdéle trvala ta mentální a přípravná část.

Poslední část jsem chtěla provést konkrétní malbou. Jelikož jsem mazal a co se týká akrylu, už jsem vlastně ani dlouho nedržela v ruce štětec, tak jsem se toho bála. A víte, čeho se člověk bojí, do toho se mu nechce ani pouštět. Olejomalbou i akvarelem nějaké konkrétní věci malovat zvládám, ale akryl se prostě chová úplně jinak.

Ještě k tomu jsem se pořád nemohla rozhodnout, jak ty rejnoky vlastně ztvárním. Takže jsem brouzdala po fotografiích, po malbách, pořád chodila kolem rozdělaného obrazu a rozhodovala se..v jednu chvíli jsem už věděla, že tam bude jeden veliký, pak mi zase bylo líto, že zabere tolik z (podle mne) pěkného pozadí… pak jsem si zase říkala, že by mohlo jít o dva rejnoky, kteří budou cirkulovat kolem „něčeho“ ve středu. Jen mne nepřišlo do hlavy, co by mohlo být to „něco“.

Ale přece mám nějakou tu odvahu, takže včera jsem si večer zapálila svíčky, pustila tuto hudbu (zde sdílím - https://www.youtube.com/watch?v=WGTxqhSN8bE) a pustila se spontánně do toho. A rychle bez přemýšlení jsem se rozhodla pro tři rejnoky plavající za sebou . Víte, to je taková metoda, když se vám do něčeho nechce, tak si řeknete: Budu to dělat půl hodiny a pak uvidím. To je takové obelstění mozku, aby se přemluvil vůbec k začátku.  Na mne to funguje dokonale: nakonec jsem na poslední fázi strávila ne půl, ale dvě a půl hodiny a doklepla rejnoky do konce.

Jenomže, pak mi přišlo, že něco musí být ještě dole. Nějak se mi nabídl potápěč plavající s mantami.

Jakmile jsem obraz domalovala, dost mi připomněl obraz, který jsem malovala před cca deseti lety, olejomalbu, tehdy na papír. Měl stejné téma – podmořský svět – a skoro stejnou barevnost. Byl to můj oblíbený obraz, jen tehdy jsem neměla peníze na to, abych si ho nechala zarámovat. Špatně jsem ho skladovala ve vlhku a zplesnivěl mi, tak jsem ho musela vyhodit.

Je tedy pro mne zajímavé, jak ten vnitřní svět člověka zůstává až v pár detailech stejný.

Dnes jsem obraz zalakovala a pak se dlouho hrála v grafickém programu se světelností barev. To je pro mne vždycky nejnáročnější část – dám si obraz před sebe a musím počítač přemluvit, aby alespoň trochu chytil ty barvy tak, jak jsou na obraze. Pro foťák je vždycky dost náročné dát všem barvám tu sytost a světelnost, jakou mají doopravdy, většinou celý obraz zabarví do jednoho tónu. V tomto případě šlo hlavně o to, přemluvit počítač, že v záplavě modré jsou i dost výrazné červené, růžové a zelné odstíny, což nechápal. Snad se mi to povedlo.

Obraz si můžete prohlédnout a zakoupit zde



< zpět

Hello You!

Join our mailing list