Co mám v košíku?

Zavřít

O mně

Vernisáž v Galerii Český Ráj 2018

Od konce až do začátku – můj příběh

 

Prohrabávám skříň a najednou nacházím staré malby. Na jedné je víla, umírající a pověšená za křídla z otevřeného okna. Na druhé baletka, jediná tančíčí mezi maskami. Na třetí šedé nebe s tíseň vyvolávajícími okénky.

Vzpomínám. Vzpomínka číslo jedna: Seděla jsem na lavičce ve Vsetínském parku, kouřila cigaretu, která mi doopravdy nechutnala, ale když je člověk zoufalý, zkouší vše. Seděla jsem tak hodinu a půl naprosto bez hnutí, uvězněná jen ve svých vlastních myšlenkách, které mne stahovaly níž a níž až do světa, kde se rodí básně, kterým nikdo nerozumí.

Vzpomínka číslo dvě: Moje první cesta od psycholožky. To rozčarování, že se po sezení s ní necítím nijak lépe. To prázdno vevnitř, žádná motivace zlepšit cokoliv na světě, včetně svého psychického stavu.

Vzpomínka číslo tři: Sedím v pokoji, uprostřed svého prostoru, po stěnách je dvacet obrazů. Maluji malinkého človíčka, úplně samotného, samotinkého uprostřed obrovských stromů. Obraz nevyjadřuje meditaci, ale ztracenost ve svém vnitřním světě, který nemá dvířka.

Na všechno tohle jsem si vzpomněla, když jsem držela v rukou ty obrazy. Kolem mne pobíhala moje tříletá dcera, můj milovaný manžel si hrál s malým synkem. Venku svítílo slunce na naši malou zahrádečku a já přemítala, jak jsem se odtamtud tehdy dostala? Z toho bodu nula až do dnešního stavu, kdy mám štěstí na rozdávání? Jak jsem se dostala z pocitu, že jsem úplná nula až sem, do zdravého sebevědomí a optimismu?

Byla to naprosto jednoduchá myšlenka, která způsobila počátek toho velkého zlomu. Ta myšlenka je:

Čím se obklopuješ, to přitahuješ.

Do té doby jsem poslouchala smutné, depresivní písně, dívala se na dramata se špatným koncem, vstupovala do nefungujících vztahů, u kterých už od začátku bylo jasné, že špatně skončí. Odháněla jsem od sebe všechny kamarády, prostě dělala všemi silami vše proto, aby mi bylo hůř a hůř.

Až do bodu, kdy mi bylo úplně nejhůř. Seděla jsem v lese na zemi po dost velkém emočním vypjetí. Byly čtyři ráno. A mně došla ta prostá pravda, že buď se sebou něco udělám, nebo skončím moc, moc špatně.

Tehdy jsem začala aplikovat tuto jednoduchou myšlenku. Obklopovala jsem se pozitivními lidmi, veselými zážitky. Našla jsem si skvělého partnera. Pouštěla jsem si Beatles namísto Nightwish. Hromady depresivních obrazů jsem strhala, hodila na skříň a místo toho si pověsila něco relaxačního. Ráno jsem místo černého trika oblékla žluté.

Nebudu lhát, změna nepřišla ze dne na den. Nastaly dny a období, kdy jsem měla chuť celé to snažení vzdát a zůstat tam, kde jsem byla. Těch dnů ale bylo čím dál méně, až vymizely úplně. Stal se ze mne pozitivní a vyrovnaný člověk, se štěstím v sobě. A když už bylo ve mně, tak se začalo tvořit i kolem mne. Nejsem žádný nadčlověk, taky mám své chvíle splínu, brblání a negativity. Hlavně když mám hlad, nebo jsem nedospaná. Ale ta podstata, to gró, je jasné a pozitivní jako letní dny.

Vyrábět věci a malovat obrazy, které lidem zlepší náladu se stalo mým koníčkem a zároveň částečnou profesí. Přeji si, abyste se na těchto stránkách potěšili nad nějakým obrazem, aby Vás nějaký článek inspiroval a pomohl Vám najít odpověď, kterou hledáte. Jste-li naladění podobně jako já, najdete mne i na facebooku. Nyní zbývá jen popřát:

Mějte pěkný den!


Výstavy

září 2017 – Ta Kavárna na Vyšehradě

říjen 2017 – Jiný Kafe, Žižkov

prosinec 2017 – Dům čtení, Ruská

březen 2018 – Galerie Český ráj, Všeň

duben 2018 – Pitomá kavárna, Smíchov

Hello You!

Join our mailing list