Jak malovat - díl II.

Zvládnutí techniky

Další stupeň projevu  je malba. Tedy malování štětci či jinými prostředky, které nasají tekutou barvu a vy ji přenášíte na nějakou podložku.  Malba je těžší na ovládnutí, protože vyžaduje lepší znalost konkrétního média – oleje, akrylu, tempery či akvarelu, principů jeho kryvosti, míchání a schnutí. Je tedy třeba mít určitý technický trénink  použití jednotlivých médií. Přišlo mi teď na mysl trápení většiny žáků školní temperou. Se školní temperou se dá namalovat pěkný obraz většinou pouze v případě téměř nulového nebo naopak naprostého ředění. Jelikož rychle schne, tak pokud malujete větší plochu a nestihnete to „jedním tahem“, jakmile namočíte znova štětec do barvy, výsledný přechod bude vždy viditelný a celkový dojem flekatý. V případě vysokého ředění s ní můžete pracovat trochu podobně jako s akvarelem a právě využít jejího rychlého schnutí k tvorbě lazur. Tyto věci se samozřejmě ale neučí a proto většinou ze základní školy vylezou lidi nesnášející malbu, protože jejich  zkušenost je, že ať se snaží jak se snaží, nikdy nebude to nebe namalované tak pěkně, jak by chtěli. Přitom jde jen o neovládnutí techniky.

Proto, jakmile si člověk pořídí nové médium, a chce se s ním naučit malovat, cesta je opět jednoduchá a zároveň časově náročná. Chce to prostě číst, číst, zkoušet a zkoušet.  Nebo samozřejmě také existují různé kurzy, které proces učení urychlí. Na internetu najdete dost informací zdarma, ty nejlepší informace však z podstaty věci bývají placené, a ty úplně nejlepší bývají ve formě kurzů, kde vás lektor rovnou opravuje a správně směřuje.

Ovládnutí projevu

Jakmile zvládáte techniku, prvním vhodným krokem je přemalování jednoduchých fotografií, například pěkných snímků z dovolené. Můžete se opět snažit o co nejvěrnější zpodobnění skutečnosti, i když podle mého názoru je to po vynálezu fotografie spíše přežitek. Úplně nejlepší je zajít ven, takzvaně „do plenéru“, a zkusit malovat něco přímo venku. Z fotografie můžete mít samozřejmě určitý dojem, ale pokud vaše dovolená proběhla už někdy dávno, tento dojem už není vůbec natolik živý, aby se dostal efektivně do malby. Pokud jste však v určitém místě, působí na vás kromě toho, co vidíte, také zvuky, pachy, a toto vše by se pak mělo projevit v malbě. Já si na dovolené vždy beru velký a malý akvarelový skicák – akvarely jsou skladné a přenosné a můžete je rychle kdekoliv roztáhnout. Druhá nejlepší  volba pro to, vložit do malby něco z duše místa, je malovat ihned po skončení dovolené z fotografií, dokud máte atmosféru místa v živé paměti. Já si k tomu vždy pouštím i hudbu, kterou jsme tam poslouchali a celkově se snažím vše proměnit, aby mne ještě na chvíli přemohl duch daného místa a já ho mohla vložit do malby.

Jak malovat z hlavy

Po několika měsících tréninku už budete určitě schopní malovat tzv. „z hlavy“.  Budete intuitivně vědět, jak vypadá a nevypadá člověk, zvířata a různé věci. Posledním stupněm je tedy přemalovávat vlastní fantazie a vnitřní svět. Při malování se stáváte médiem, přes které tečou informace z jiného, kreativního světa. Je tedy třeba mít pro takové malování vhodné podmínky – klid či podněcující hudbu. Zavřete se do pokoje a dejte na dveře cedulku  „nerušit“. Jakmile se dostanete do procesu malby, je velmi frustrující, když vás někdo vytrhne v půlce kvůli nějakému banálnímu dotazu. Pro rozvoj kreativity doporučuji zkusit také všelijaké abstrakce, které můžete či nemusíte domalovávat v konkrétní věci. Zbývá už jen vzít štětec a nebát se – zkuste jako první třeba malbu s akrylovými barvami, které se snadno překryjí v případě, že by vám na obraze něco nesedělo. Jak řekl můj známý výtvarník u jednoho mého oblíbeného obrazu: „Začalo to jako zelený trojúhelník a teď jsou z toho žluté spirály“.

< zpět